Pokaz psów serwisowych, Collegium Novum UJ
PODPORA VZDĚLÁVÁNÍ STUDENTŮ S DYSLEXIÍ
Dyslexia je termín popisující potíže se čtením a psaním u osob, které nemají intelektuální postižení. Tento problém je zapříčiněn kognitivními a motorickými dovednostmi a jejich integrací, kterou má na svědomí špatně fungující nervový systém.
Navzdory tomu, že v mnoha zemích není dyslexie chápána jako postižení, je jen oprávněné ji vidět jako problém, neboť lidé, kteří se s dyslexiíí potýkají, vyžadují speciální úpravu podmínek a podporu během vzdělávacího procesu. Dyslexie se nedá vyléčit.
Mezi hlavní symptomy dyslexie patří:
- Pomalé a nepřesné čtení (dekódování): osoby s dyslexií čtou pomaleji, mají sklon k zaměňování písmen a slov, slova přeskakují nebo si při čtení pletou řádky, mají potíže s rozpoznáním přízvuku ve slovech a s přidělením správných významů jednotlivým slovům. Všechny tyto aspekty způsobují problémy při porozumění čtenému textu, jeho zpracování a zapamatování. Osoby s dyslexií mají problémy se čtením, zejména pak se čtením nahlas.
- Nepřesné zaznamenávání (zakódování), t.j. problémy se správným psaním slov, osoby s dyslexií mají potíže se zapisováním informací, mají sklon si plést podobně vypadající písmena nebo písmena, která jsou si foneticky blízká, při psaní a čtení vynechávají nebo přidávají písmena, slova nebo koncovky slov, dělají velké množství chyb, i když se naučí mofologii a pravidla interpunkce.
Problémy:
Během procesu učení se osoby s dyslexií budou potýkat zejména s těmito obtížemi:
- psaní poznámek rukou; Studenti s dyslexií mají velký problém poslouchat a zároveň si zapisovat, obzvláště pak, pokud jmají být poznámky přesné a učiněné v rychlosti.
- porozumění mluvenému projevu; Mají problémy s porozuměním ucelených informací a instrukcí.
- učení se cizímu jazyku
- písemné testy a zkoušky
- učení se nazpamět slovům, která jsou pro ně nová, složitá nebo obtížná k vyslovení
- organizace a plán práce, plánování činností, stanovování si cílů a priorit
Výukové metody pro studenty s dyslexií
Výuka a zkoušení by měly být přizpůsobeny individuálním potřebám a požadavkům studenta. Při výuce studentů s dyslexií je zejména třeba:
- poskytnout jim předem seznam nové slovní zásoby, aby studenti měli dostatek času se s novými slovy seznámit a naučit se je správně používat v kontextu.
- poskytnout jim s větším časovým předstihem podklady pro přednášku/seminář. Sudent s dyslexií se tak bude moci soustředit na obsah výuky, neboť si nebude muset psát poznámky.
- využívat audiovizuálních výukových materiálů, televizních dokumentů nebo videí týkajících se probírané látky.
- při prezentaci používat vhodnou velikost písma (minimální velikost písma je 24). Omezit množství informací na jednotlivých stránkách prezentace pouze na několik klíčových bodů.
- uspořádat prezentace a diskuze do malých skupin. Toto uspořádání umožňuje studentům vyzkoušet si novou slovní zásobu při diskuzi a výměně myšlenek.
- být si vědom skutečnosti, že studenti s dyslexií potřebují více času k formulaci svých myšlenek.
- hodnotit studentovu aktivní participaci individuálně a soustředit se výhradně na obsah sdělení.
- neopravovat každou drobnou chybu ve slově.
- povzbudit studenty k formulování otázek a odpovědí za pomocí jednoduchého jazyka. Pro větší názornost je vhodné podpořit výklad konkrétními příklady.
- poskytnout pracovní listy i s klíčem, aby si studenti mohli chyby zkontrolovat.
- zvážit použití různých barev (například barevných listů) pro různá témata.
- poskytnout jasné definice nových symbolů, poskytnout symboly společně se slovními definicemi.
- umožnit studentům používat software, který jim pomáhá při jejich učebním procesu, např. program pro editaci textu.
- umožnit studentům používat ve třídě přenosný počítač. Osoby s dyslexií mají po delší době problémy se psaním. Zapisování si poznámek pro ně může být velmi stresující záležitostí.
- povzbudit studenty k používání vlastních počítačů při zápisu a/nebo jim připravit seznamy s již stanovenými úkoly, což jim může pomoci při plánování činností a stanovení si priorit u jednotlivých úkolů.
Literatura:
- Bogdanowicz M., Ryzyko dysleksji. Problem i diagnozowanie [A risk of dyslexia. Problem and metod of diagnose], Gdańsk 2003.
- Nowak-Adamczyk D., Perdeus-Białek M., Szczocarz U. (red.), Wyrównywanie szans. Osoby niepełnosprawne na studiach przyrodniczych [Equal Opportunities. Students with Disability Majoring in Natural Sciences], Kraków 2011.
- Vzdělávací materiál obsažený v manuále pro akademické pracovníky, který byl vytvořen během projektu DARE 2 (www.DareProject.eu).
Dále uvádíme příklady myšlenkových map pro studenty s dyslexií, které jim mohou pomoci při učení:
